Šok: Jeden český startup má dělat 5 % HDP a 150 000 míst. Pravda vás zaskočí!

Proč se z dobré zprávy stává nebezpečná zkratka

Na českém internetu se v posledních týdnech objevuje odvážné tvrzení: „Český tech startup přispívá 5 % do HDP a zaměstnává přes 150 000 lidí.“ V jednotném čísle. Kdo má být onen kouzelný startup, který by dokázal ekonomiku posunout o celé procentní body a zaměstnat tolik lidí jako velké průmyslové koncerny dohromady? Při bližším pohledu jde o nepochopení a míchání pojmů, které se v mediálním prostoru bohužel rozmohlo. A i když v tom může být dobrý úmysl – podpořit sebevědomí země a lákat investice –, slepá víra v zkratky nakonec škodí.

První problém je prostý: jeden startup takový výkon nemá. Čísla, která se v podobných prohlášeních objevují, zpravidla popisují celý ekosystém informačních a komunikačních technologií dohromady – od telekomunikací přes software až po digitální služby, e‑commerce a často i firmy, jež se už dávno nevejdou do definice „startup“. Z toho se pak v titulku stane „jeden startup“, protože to zní líp. Jenže realita české ekonomiky je složitější – a méně líbivá.

Co se skrývá za „5 % HDP“ a „150 000 lidí“

Podíl technologického sektoru na HDP se pohybuje v řádu jednotek procent. Není to málo – bez digitálu by se dnes rozpadly dodavatelské řetězce, bankovnictví i stát. Jenže mluvíme o celém sektoru, kde dominují desítky let zavedené firmy a nadnárodní pobočky, nikoli o jediném novém hráči. Stejně tak zaměstnanost: během posledních let narostl počet lidí pracujících v IT a digitálních službách na desítky až nízké stovky tisíc, ale jde o součet napříč profesemi a odvětvími, včetně kontraktorů a sdílených služeb.

V praxi to znamená, že i velmi úspěšný startup s mezinárodním dosahem mívá spíše stovky až nízké tisíce zaměstnanců, nikoli desetitisíce. Přidaná hodnota takových firem je reálně veliká, ale je rozprostřena do hodnotových řetězců – k zákazníkům, partnerům, subdodavatelům. A především: růst se děje po letech vývoje a investic, nikoli přes noc.

Jak vzniká mediální zkratka

Mechanismus je stále stejný. V prezentaci pro investory nebo v rozhovoru padne souhrnné číslo za celé odvětví, případně se uvede „adresovatelný trh“ a multiplikační efekty. V dalším kroku někdo poněkud kreativně přepíše titulek, aby zvýšil čtenost, a mýtus je na světě. Následně se šíří po sítích, protože „konečně dobrá zpráva“. Problém: když pak lidé zjistí, že šlo o přehánění, důvěra padá. To je přesně to, co si český technologický sektor – už tak boj s byrokracií, nedostatkem kapitálu a odlivem talentu prohrávající – nemůže dovolit.

Realita českého startupového života

Mluvíme-li o „českém startupu“, mluvíme často o malém týmu, který stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně investoři, jejichž laťka po letech levného kapitálu a nafouknutých valuací výrazně stoupla. Na druhé straně rostoucí náklady: mzdy seniorních vývojářů, licenční poplatky, služby cloudových platforem a pojištění. Peníze přitékají pomaleji, odcházejí rychleji. A do toho všudypřítomná byrokracie, která dokáže inovaci zbrzdit o měsíce.

Praha a Brno jsou plné šikovných lidí, ale také drsné konkurence o talenty i bydlení. Regiony, které by mohly těžit z levnějších nákladů a vyšší životní kvality, zaostávají kvůli nedostatku kvalitní dopravní a digitální infrastruktury. Když už se někdo rozhodne založit firmu v Ostravě nebo v Plzni, brzy zjistí, že přilákat investorů a partnery je těžší než v metropoli – a že vzdálený režim „remote“ sice pomáhá, ale zdaleka všechno nevyřeší.

Příběh z praxe: když čísla na slajdu nestačí

Petr a Lucie založili firmu v Brně v roce, kdy úrokové sazby letěly vzhůru a venture kapitál se smrskl. Vyráběli softwarovou platformu pro menší výrobce, která jim pomáhala plánovat zakázky. Produkt vznikal v dílnách na periferii Jihomoravského kraje – v továrnách, kde internet občas zlobí a kde se inovace děje bok po boku s hlukem lisů. Na první pilotní projekty byli hrdí: reálně ušetřily klientům desítky hodin práce.

Jenže návazně přišla realita. Dodavateli elektřiny zdražili zálohy, a tak se malí výrobci ocitli v režimu škrtů. Petr s Lucií najednou místo expanze vysvětlovali klientům návratnost investice. Do toho se opozdil slíbený grant – posudková kola a doplňování tabulek trvalo o půl roku déle, než se zdálo. Jeden seniorní programátor přijal nabídku na práci pro německou firmu na dálku, protože si díky kurzu přišel na víc. Petr to nevyčítal, ale musel přenastavit roadmapu a zúžit plán.

„Kdybychom si četli jen ty optimistické titulky, že český startup dělá pět procent HDP, asi bychom se cítili jako největší nemehla,“ směje se hořce Lucie. „Realita je taková, že bez poctivé práce s klienty, bez podpory regionu a bez normálních procesů na úřadech se daleko nejde.“ Dnes firma funguje, roste pomalu a organicky, ale k mýtu o „pěti procentech HDP“ má na hony daleko. Přesto má smysl – přináší lokální práci, know‑how a motivaci, aby mladí neodcházeli z regionu.

HDP není lajkovací soutěž

Hrubý domácí produkt je součet přidané hodnoty – a přidaná hodnota vzniká často v řetězcích, které nevidíme. Když český startup postaví produkt na americké cloudové infrastruktuře, část hodnoty zůstane v zahraničí. Když prodává do Německa přes lokálního partnera, část marže se zase přelije tam. Naopak české firmy v automotive nebo strojírenství generují poptávku po digitálních řešeních, a tak se kus technologické hodnoty „schová“ v jiných odvětvích. Proto je neuvážené vytrhnout jedno jméno a přisoudit mu pár procent celé ekonomiky.

Stejné je to se zaměstnaností. Řada technologických firem pracuje s kontraktory, dočasnými úvazky a projektovými týmy. Počty lidí „vázaných“ na jeden produkt může být násobně větší než počet kmenových zaměstnanců – ale to neznamená, že všichni pracují plně a trvale pro jednu firmu. Rozdíl mezi FTE (full‑time equivalent) a titulkovým číslem „zaměstnává desetitisíce“ bývá velký.

Co tomu brání: bariéry, které si nechceme přiznat

• Byrokracie a nepředvídatelnost. Založit firmu je jednodušší než udržet tempo s formuláři, které se mění rychleji než produkt. Zakázky se soutěží měsíce, granty se posuzují dlouho, compliance je pro malé hráče drahá.
• Nedostatek kapitálu v raných fázích. Seed a pre‑seed investice jsou v Česku vzácnější než v západní Evropě. Často chybí trpělivý kapitál, který unese několik let validace trhu.
• Odliv zkušených lidí. Seniorní vývojáři a produktoví manažeři odcházejí za vyššími platy do zahraničí nebo pracují „na dálku“ pro zahraniční firmy. Domácím startupům zůstává méně mentorů.
• Slabá propojka na průmysl. I když máme silnou výrobní základnu, přenos inovací je pomalý a rozkouskovaný. Piloty končí v šuplíku.
• Regionální nerovnosti. Mimo Prahu a Brno jsou horší dopravní, datové i inovační sítě. Talent se stěhuje, obce ztrácejí mladé rodiny.

Jak z mýtu udělat reálnou výhodu

Jestli má Česko někdy mluvit o technologickém příspěvku, který skutečně hýbe ekonomikou, pak ne přes přifouknuté slogany, ale přes systematickou práci. Co by pomohlo?

1. Stabilita a rychlost státu. Digitální úkony podnikatele musí být předvídatelné a rychlé. Jedno místo pravdy, minimum papírování.
2. Otevřené a malé veřejné zakázky. Méně megalomanských rámců, více menších tendrů s prostorou pro startupy a piloty.
3. Daňová podpora výzkumu a vývoje. Jasná pravidla pro odpočet, která firmy neodrazují.
4. Chytré granty. Méně tabulek, více měřitelného dopadu. Granty, které kopírují rizikový kapitál a ne jeho karikaturu.
5. Silnější kapitálový trh. Lokální fondy s trpělivým kapitálem, co nesázejí jen na rychlé valuace, ale na exportní růst.
6. Propojení s průmyslem. Inkubátory přímo ve fabrikách, společné týmy a sdílené standardy.
7. Vzdělávání pro 21. století. Místo memorování směřovat na produkt, design, datovou gramotnost a kritické myšlení.
8. Podpora regionů. Incentivy pro vznik poboček mimo metropole, dostupné bydlení a infrastruktura.

Jak číst bombastická čísla: rychlý checklist

• Ptáte se „za koho“. Jde o jeden startup, celou skupinu, nebo o celý sektor?
• Hledáte metodiku. Je zřejmé, zda jde o přímý podíl na HDP, nebo o multiplikační odhad? Počítají se zaměstnanci, kontraktoři, nebo „ekvivalent plných úvazků“?
• Ověřujete čas. Číslo za „loňský rok“ může být předběžné a může se měnit. A platí pro Česko, nebo pro širší region?
• Porovnáváte s realitou. Když někdo tvrdí desetitisíce pracovních míst, sedí to s počtem poboček, kanceláří a reálnými projekty?

Proč na střízlivosti záleží právě teď

Česká ekonomika prochází těžším obdobím: růst je nízký, produktivita stagnuje, ceny energií a bydlení zvyšují tlak na firmy i domácnosti. Technologie jsou přitom jednou z mála cest, jak z pasti unikat – zvýšit přidanou hodnotu, otevřít nové trhy, zefektivnit stát. O to důležitější je nelhat si do kapsy. Když slibujeme zázraky, lidé právem čekají zázraky. Když pak dorazí „jen“ solidní produkt, přijde zklamání. A s ním menší ochota riskovat, investovat a podporovat.

Čestné a přesné vyprávění je paradoxně nejlepší marketing. Investoři ocení, že víte, co je podíl na HDP a jak se počítá. Zákazníci uvěří, že váš dopad není nafouknutý. Lidé, které chcete zaměstnat, pochopí, že s nimi nehrajete hru na dočasný hype, ale stavíte něco, co má šanci přežít i horší časy.

Komu to pomůže – a komu uškodí

Nadhodnocená tvrzení krátkodobě pomohou tomu, kdo je pustí do světa – získá pozornost. Dlouhodobě ale škodí všem. Stát si vyrobí alibi, proč „už je přece všechno skvělé“ a nemusí dělat nepříjemné reformy. Investoři získají pocit, že trh je přehřátý sliby a budou o to přísnější. Média přijdou o důvěru. A zakladatelé – ti, kteří dělají poctivý produkt – budou vysvětlovat, proč nemají armádu zaměstnanců a své vlastní letiště.

Komu to naopak pomůže, je veřejnost, která dostane střízlivý obraz. Je lepší číst, že „český technologický sektor jako celek tvoří významnou, ale menšinovou část HDP a dává práci desítkám až stovkám tisíc lidí“, než věřit, že jeden „zázračný“ startup vyřeší strukturální problémy země.

Pravda bez kudrlinek

Jeden český startup nedělá 5 % HDP a nezaměstnává 150 000 lidí. Tato čísla dávají smysl pouze v kontextu celého technologického ekosystému – a i tam záleží na definici a metodice. To není špatná zpráva. To je výzva. Škálovatelný software, exportní služby a průmyslové inovace mohou reálně posouvat Česko kupředu. Ale chce to méně mýtů a více práce: míň slibů v prezentacích, víc pilotů v terénu; míň jednorázových grantů, víc chytrých zakázek; míň lovu na titulky, víc solidního budování.

Co si z toho odnést

• Nepodléhejme titulkům, které z „celého sektoru“ udělají „jeden startup“.
• Vyžadujme metodiku – jak se počítá HDP a zaměstnanost, koho čísla zahrnují.
• Podporujme kroky, které mají trvalý dopad: stabilitu pravidel, kapitál pro rané fáze, propojení s průmyslem a regionální rozvoj.
• Oceňujme poctivou práci. Úspěch nevzniká z mýtu, ale z iterací a partnerství.

Shrnutí

Bombastické tvrzení, že „český tech startup“ tvoří 5 % HDP a zaměstnává přes 150 000 lidí, je zavádějící zkratka. V lepším případě opisuje výkon celého technologického sektoru, v horším vytváří iluzi, že jsme už na vrcholu a stačí tleskat. Skutečnost je jiná: technologické firmy mají v Česku velký potenciál, ale brzdí je byrokracie, kapitálová sucha, odliv zkušených lidí i regionální nerovnováhy. Pokud se přestaneme utěšovat mýty a začneme řešit příčiny, je šance, že se jednou o technologickém příspěvku k HDP nebude mluvit v přehnaných titulcích, ale v reálných výsledcích, na které budeme moct být bez rozpaku hrdí.