Úřady potichu vypínají DeepSeek. Co to znamená pro občany už letos?

Ještě nedávno to vypadalo, že generativní AI definitivně prolomí ledy dlouhodobých problémů české veřejné správy. Úředníci si – často ve volném čase, někdy i v pracovní – zkoušeli různé nástroje, mezi nimi i populární modely typu DeepSeek, které slibovaly rychlé shrnutí spisů, návrhy textů, pomoc s překladem či jednoduché analýzy. Nástroje byly snadno dostupné a leckdy zdarma nebo za zlomek ceny specializovaných řešení. Jenže stejně rychle, jako přišly, z mnoha úřadů také mizí. Nejde přitom o jednu značku, ale o širší trend: orgány veřejné moci stahují své zaměstnance z otevřeného internetu do kontrolovaných prostředí a snaží se vrátit otěže zpět do vlastních rukou.

Proč „mizí“ DeepSeek a jemu podobní

V první řadě jde o data. Veřejná správa disponuje citlivými informacemi – od osobních údajů přes zdravotní informace až po interní metodiky a smlouvy. Posílání takových dat do neznámých rozhraní na internetu je pro většinu institucí nepřijatelné, zvlášť když není jasné, kde a jak jsou zpracovávána a jak dlouho se uchovávají. I když poskytovatelé zdůrazňují anonymizaci a bezpečnost, z pohledu úřadu je to sázka na reputační i právní riziko.

Druhým faktorem je regulace. Evropský rámec pro AI i stávající legislativa ochrany osobních údajů nastavují pravidla, která musí veřejná správa respektovat. Úřady si proto kladou otázku: je snadnější si udržet kompatibilitu v uzavřeném a auditovatelném prostředí, nebo nechat úředníky improvizovat s veřejnými chatboty? Odpověď je zřejmá.

Třetí důvod je bezpečnostní. Bez jasných smluv, záruk a lokalizace dat se stává z každé promptní výzvy potenciální únik informací. IT oddělení proto začala blokovat přístup na některé stránky, interní směrnice zpřísnily pravidla a mnohé pilotní projekty byly zastaveny ještě dřív, než se rozběhly.

Nakonec je tu i problém správy změn: veřejné nástroje se vyvíjejí rychle, rozhraní i chování modelů se mění ze dne na den. Úřady však potřebují stabilitu, auditní stopu a reprodukovatelnost – bez nich se těžko hájí zákonnost rozhodnutí nebo konzistence postupů.

Oficiální vs. „stínové“ používání AI

Realita mnoha úřadů v posledních letech připomínala dualitu: zatímco oficiální aplikace čekaly na soutěže, posudky a bezpečnostní testy, běžní pracovníci si neoficiálně pomáhali, jak se dalo. Stínové používání AI zvyšovalo produktivitu, ale zároveň vytvářelo nechtěné riziko – nikdo pořádně nevěděl, jaká data kam odcházejí a jaké výstupy se vracejí. Když se pak začaly objevovat interní zákazy, mnozí lidé to vnímali jako krok zpět. Ve skutečnosti šlo o snahu přesunout stejnou funkcionalitu do bezpečnějších kolejí.

Co přijde místo veřejných chatbotů

Rýsují se tři hlavní směry, které se navzájem nevylučují:

1) Suverénní prostředí: on‑premise a „vládní cloud“

Část institucí sází na to, že klíčové AI kapacity poběží v datových centrech, která mají úřady pod kontrolou – ať už jde o vlastní servery, nebo důvěryhodné cloudové prostředí se striktní smluvní a technickou kontrolou. Výhodou je plná dohledatelnost, logging a možnost přesně nastavit, jaká data se mohou zpracovávat. Nevýhodou je cena a nutnost postarat se o vlastní provoz: od škálování přes aktualizace až po bezpečnostní záplaty.

2) Bezpečné API brány a katalog schválených modelů

Další přístup vychází z toho, že modelů bude vždy víc a budou se rychle obměňovat. Proto se staví jakési „AI brány“: jedno kontrolované rozhraní, které filtruje požadavky, anonymizuje citlivé části textu, vede auditní stopu a přesměrovává dotazy na schválené modely. Úřad tak nemění aplikaci pokaždé, když se objeví nový model – prostě ho přidá do katalogu a nastaví pravidla použití. Pokud některý model přestane vyhovovat (z výkonu či compliance), stačí ho odpojit na úrovni brány.

3) Domácí a otevřené modely

Rostoucí roli hrají otevřené modely, které lze jemně doladit na interních datech. Výhodou je transparentnost, možnost auditovat tréninková data a mít kontrolu nad tím, co systém sděluje. Nevýhodou bývá horší „out‑of‑the‑box“ kvalita v některých úlohách a větší nároky na správu. U veřejné správy ale často platí, že konzistence, vysvětlitelnost a kontrola jsou důležitější než absolutní špičkový výkon.

Jaké úlohy má AI ve státní správě realisticky řešit

Na rozdíl od marketingových sloganů se ve státní správě vyplácí mířit na konkrétní, dobře ohraničené úkoly:

• Textové asistence: shrnutí obsáhlých spisů, sjednocování stylu dopisů a protokolů, přepis a korektury.
• Vyhledávání v dokumentech: semantické vyhledávání v interních směrnicích a metodikách, generování odkazů na relevantní paragrafy.
• Formulářová inteligence: předvyplnění polí, kontrola konzistence, upozornění na chybějící přílohy.
• Vícejazyčné služby: přepis a překlad u cizinecké agendy, cestovní a konzulární agendy.
• Analytická podpora: datové review, základní statistické přehledy a vizualizace pro manažerské reporty.

Naprostým základem je, aby AI neplnila rozhodovací roli v řízeních s právními důsledky. U takových agend má být AI nanejvýš „nápověda“, nikoli rozhodčí.

Příběh ze života: Jana, referentka z krajského úřadu

Jana pracuje na odboru školství. Každý měsíc jí přistane hromada podkladů k dotacím – někdy i stovky stran, plné tabulek a příloh. Loni si v zoufalství zkusila volně dostupný chatbot. Nahodila do něj několik odstavců, dostala slušné shrnutí a za večer měla hotový přehled. Vzala to jako osobní záchranu. Jenže po pár týdnech IT oddělení přístup na podobné služby omezilo. Jana byla naštvaná: práce se jí vrátila k původnímu tempu a ona znovu trávila večery nad papíry.

O pár měsíců později se ale rozběhl pilot interního nástroje – malého vyhledávače nad dokumenty s možností chatovat „uvnitř úřadu“. Ne všechno bylo dokonalé: české skloňování občas drhlo, odpovědi byly suché a někdy pomalejší než dřív. Rozdíl však byl v tom, že nástroj byl napojený jen na schválený datový prostor, všechno se logovalo a Jana mohla spolehlivě odkazovat na konkrétní přílohy a paragrafy. Dnes si už bez něj nedovede práci představit – a IT oddělení je klidnější, že data zůstávají doma.

Právo, zodpovědnost a audit

Jádrem celé proměny je auditovatelnost. Úřad musí kdykoli doložit, z čeho vycházel, jaké kroky vedly k závěru a na základě jakých pravidel AI navrhla text. To je v přímém kontrastu s dobou, kdy úředník vložil text do veřejného nástroje a „něco vypadlo“. Nové interní nástroje proto musí ukládat kontext, verze modelů i nastavení. Doplnění o lidský dohled a čitelné zásady je nezbytnost, nikoli jen „papír pro audit“.

Kyberbezpečnost: nejen firewally, ale i kultura

Bezpečnost se nevyřeší zákazem. Úředníci si vždy najdou cestičky, pokud cítí, že jim IT hází klacky pod nohy. Funkční přístup spojuje tři vrstvy: technické prostředky (filtry, detektory citlivých dat, izolované prostředí), procesy (školení, klasifikace dat, postupy pro incidenty) a kulturu (společné porozumění tomu, co je riziko a proč). Místo „stíhání inovátorů“ by měli IT a compliance nabídnout náhradní nástroje dřív, než vydají zákaz.

Veřejné zakázky: jak nepohřbít AI v tendrech

Největším brzdným kamenem bývá nákup. Když se soutěží „černá skříňka na pět let“, výsledkem je často zastaralé a uzamčené řešení. Chytrý tendr popisuje výsledky a standardy – ne konkrétní technologie. U AI je klíčové zakotvit: interoperabilitu (možnost vyměnit model bez přepisování aplikace), transparentní metriky kvality, jasné požadavky na evidenci a možnost auditního přístupu pro kontrolní orgány. Vítězem není ten, kdo má největší brožuru, ale ten, kdo obstojí v praktickém pilotu.

Data jako palivo: bez dat to nepůjde

Mnoho úřadů chce AI, ale nemá připravená data: nevědí, kde jsou, v jaké kvalitě a s jakými právy lze nakládat. Základní domácí úkol zní: katalogizovat datové zdroje, vyčistit je a zapsat ke každému datu pravidla použití. Pak teprve dává smysl ladit modely a slibovat „asistenty“ pro občany.

Co to všechno znamená pro občany

Krátkodobě to může vypadat jako krok zpět: některé úřady dočasně omezí experimenty, takže se sníží ochota „zkusit to přes AI“. Delší čekání na odpověď nebo návrat k ručním úkonům ale není konečný stav. Jakmile se zabydlí interní nástroje, mohou být služby stabilnější, konzistentnější a hlavně bezpečnější – bez rizika, že osobní údaje končí neznámo kde. Občan by měl vidět jasné informace, kde je AI použita a jaké má limity, včetně možnosti požádat o čistě lidské vyřízení.

Desatero pro české úřady, které chtějí AI bezpečně

1. Začněte daty: inventura, klasifikace a pravidla sdílení.
2. Vybudujte AI bránu: jedno místo pro přístup k modelům, logování a řízení rizik.
3. Oddělte prostředí: testovací sandbox pro experimenty, ostré prostředí pro provoz.
4. Měřte kvalitu: nastavte metriky a sledujte je v čase, včetně přesnosti a předsudků.
5. Vysvětlitelnost před výkonem: preferujte řešení, která umí doložit zdroje a kontext.
6. Školte lidi: prakticky, na reálných případech, s důrazem na bezpečnost.
7. Minimalizujte vendor lock‑in: soutěžte výsledky, ne značky.
8. Komunikujte s veřejností: označujte AI odpovědi a dávejte možnost lidské cesty.
9. Testujte bezpečnost: red‑teaming, simulované úniky, pravidelné audity.
10. Iterujte: malé piloty, rychlé učení, a teprve potom velké projekty.

Ekonomika: kde brát a nekrást

AI není kouzelná hůlka, ale při chytře postavené architektuře může přinést úspory. Úřad ušetří čas na rutinní práci, zkrátí se doba řešení a klesne chybovost. Na druhé straně poroste účet za infrastrukturu, bezpečnost a podporu. Z dlouhodobého pohledu však dává smysl investovat do schopností „doma“ – stejná brána a datová vrstva mohou posloužit více agendám současně. Jeden kvalitně postavený stavební kámen bývá hodnotnější než tři rychlé piloty.

Role vedení: odvaha i brzda zároveň

Konečný směr určují vedoucí pracovníci. Pokud budou AI chápat pouze jako riziko, rozhodnou se pro plošné zákazy a inovace odumřou. Pokud ji budou naopak tlačit bez pravidel, zvyšují riziko incidentu. Úkolem vedení je nastavit realistickou míru ambicí, vyhradit rozpočet a dát týmům prostor zkoušet nové věci v bezpečí. To zahrnuje i ochotu přiznat chybu a upravit kurz, když se ukáže, že první volba nebyla optimální.

Kam se tedy ztrácí DeepSeek a co přijde naopak

Nemizí schopnosti, které lidé oceňovali – rychlé shrnutí, překlady, pomoc s textem. Mizí jen neřízené používání nástrojů, nad nimiž úřady nemají kontrolu. Přichází éra kontrolovaných prostředí, kde je AI jen vrstva nad daty úřadu, nikoli nekonečná „černá skříňka“ někde na internetu. A to je pro občana nakonec dobrá zpráva: výsledek bude předvídatelnější, bezpečnější a lépe napadnutelný, pokud se něco pokazí.

Jak poznat, že to úřad dělá správně

• Umí ukázat, jaké modely používá a k čemu.
• Má pravidla, kdy se AI použít nesmí.
• Uchovává auditní záznamy a umí je předložit kontrolorům.
• Nepřenáší citlivá data mimo schválené prostředí.
• Pravidelně školí zaměstnance a sdílí osvědčené postupy.

Závěrečné shrnutí

Proměna, kterou právě sledujeme, není ústup od AI, ale její dozrání. Z prvotního nadšení nad „čímkoli, co funguje“ se stává obezřetná integrace do procesů, které rozhodují o našich životech a penězích. Ano, veřejné chatboty jako DeepSeek z úřadů ustupují – ne proto, že by byly nutně špatné, ale proto, že státní správa má jiné nároky než jednotlivci či startupy. Místo spontánních experimentů přichází kontrolovaná infrastruktura, jasná pravidla a důraz na auditovatelnost. Pokud to úřady zvládnou, získáme služby, které jsou rychlejší a předvídatelnější, aniž by obětovaly bezpečnost a práva občanů. A to je změna, která skutečně dává smysl.