Budou z Brna a Ostravy nové Berlín a Tallinn? Pravda o českém startupovém snu

Česko na rozcestí: proč právě Brno a Ostrava

Česko se dlouho chlubilo šikovnými inženýry a nízkými náklady práce. Jenže to už nestačí. V roce 2025 stojíme na rozcestí: buď přijmeme roli montovny bez vyšší přidané hodnoty, nebo využijeme potenciál regionů, které si v tichosti budují reputaci technologických hubů. Brno a Ostrava nejsou nová jména – ale právě teď se jejich trajektorie lámou. Vzniká šance stát se středoevropským zázemím pro high‑tech inovace, a zároveň hrozí, že ji promarníme těmi samými chybami, které nás brzdí už roky.

Brno těží z husté sítě univerzit, výzkumných center a firem, jež se učily růst organicky – bez nadbytku snadných peněz. Ostrava mezitím prochází proměnou z těžkého průmyslu do digitální ekonomiky, opřenou o univerzitní zázemí a superpočítačové kapacity. Obě města doplňuje aktivní komunita, která spojuje vývojáře, zakladatele, mentory i investory. A přesto se zakladatelé ptají: proč je pořád jednodušší odjet do Berlína nebo Tallinnu?

Brno: laboratoř nápadů a průmyslového R&D

Brno je dlouhodobě domovem firem, které kombinují akademické know‑how a byznys – od kyberbezpečnosti přes mikroskopii až po průmyslové IT a letecké technologie. Významnou roli hrají univerzity a inovační organizace, které pomáhají spin‑offům překlopit se z laboratoře na trh. Klíčová je tu kultura vývoje: důraz na reálný produkt, první platící zákazníky a postupný růst namísto přepálených valuací.

Brno navíc přitahuje zahraniční R&D centra. To přináší peníze i know‑how, ale také riziko: nejlepší inženýři často skončí ve stabilním korporátu a nedostanou příležitost spadnout, poučit se a vybudovat vlastní firmu. Dobrý hub ale vzniká i z pádů. Jestli má Brno potvrdit své ambice, musí vedle R&D center růst počet odvážných zakladatelů, kteří si troufnou na globální trh, a investorů, kteří rozumí deep‑techu.

Ostrava: z oceli do softwaru, s tahem na datově náročné obory

Ostrava neměla snadnou startovní čáru. Když se zavíraly doly a hutě optimalizovaly provoz, město bojovalo s odchodem lidí i investic. Jenže výsledkem je odolná komunita, která se naučila dělat více s méně. Vznikl tu ekosystém propojující univerzity, firmy a město, s důrazem na AI, průmyslové IT a energetiku. Důležitým stavebním kamenem je superpočítačové centrum, které dává zakladatelům zázemí pro výpočty, simulace a rychlé experimenty – přesně to, co deep‑tech potřebuje.

Ostrava má navíc realistické náklady na bydlení i kanceláře, což startupům prodlužuje runway. Když k tomu přidáme technické fakulty, přirozeně se rodí specializace: data pro průmysl, prediktivní údržba, bezpečnost strojů, digitalizace energetiky. Nejde o líbivé slogany, ale o konkrétní problémové domény, kde je české know‑how skutečně konkurenceschopné.

Infrastruktura a komunita: kde se potkávají lidé, vznikají firmy

Úspěšný hub je víc než sčítání coworkingů. Potřebuje jasné „průchozí zóny“, kde se protínají studenti, vývojáři, zakladatelé, investoři i korporace. Brno v tomto ohledu vyniká pravidelnými meetupy, hackathony a akceleračními programy, které už přivedly na trh desítky produktů. Ostrava zase vybudovala prakticky orientované programy, které pomáhají transformovat průmyslové know‑how do digitálních služeb, a zakládá si na spolupráci s městem a krajem.

Komunity jsou prosyceny mentory – často bývalými zakladateli, kteří úspěšně exitovali nebo si prošli pády. Sdílené know‑how o prodeji, pricingu, škálování či datové architektuře je v rané fázi cennější než další grant. Díky tomu vzniká „hustá síť“ důvěry, v níž se informace šíří rychle a špatné nápady umírají včas, místo aby žily z dotací.

Co se nedaří: tvrdá realita českého prostředí

Aby to ale neznělo idylicky: český systém má několik strukturálních závad, které regionální huby oslabují.

• Kapitál v rané fázi: Pre‑seed a seed financování je stále tenké. Zakladatelé tráví měsíce pitchováním namísto stavění produktu, nebo odcházejí do zahraničí, kde je rozhodování rychlejší.
• Byrokracie a regulace: Založit firmu je sice záležitost dnů, ale transparentní zaměstnávání cizinců, ESOPy či přístup ke státním programům připomínají labyrint. Čas je přitom pro startup nejdražší komodita.
• Daňová a opční nejistota: Základní nástroj motivace – zaměstnanecké akcie – zůstává legislativně neintuitivní. Zakladatelé často volí zahraniční holding.
• Talenty: Univerzity produkují šikovné absolventy, ale firmy si stěžují na praxi a angličtinu. Navíc přetahování mezi korporacemi a startupy žene mzdy nahoru, aniž by rostla produktivita.
• Doprava a dostupnost: Spolehlivá a rychlá železnice mezi Brnem, Ostravou a Prahou by zásadně snížila třecí plochy. Místo toho řešíme zpoždění a provizoria.
• Životní prostředí měst: Kvalita ovzduší v některých částech Ostravy a dopravní zácpy v Brně jsou argumenty, které cizí talent slyší hned po první návštěvě.

Sečteno a podtrženo: nejsme v bodě nula, ale na dlouhé trati běžíme s kilovým batohem, který si neseme sami.

Příběh ze života: Anna a Martin mezi Ostravou a Brnem

Anna je datová vědkyně z Ostravy, Martin hardware inženýr z Brna. Seznámili se na hackathonu, kde za 48 hodin postavili prototyp senzoru, který sleduje vibrace v průmyslových strojích a díky AI předpovídá závady. Z jednoduchého nápadu se stala firma – napřed ve sdílené dílně v Brně, testování probíhalo v ostravském provozu. Půl roku hledali seed investici; většina fondů chtěla „víc tržeb“, korporace zase „víc jistoty“.

„Když jsme už přemýšleli o stěhování do Německa, ozval se mentor z komunitního programu,“ říká Anna. „Po hodině tvrdého feedbacku jsme shodili 40 % funkcí a soustředili se na jeden typ kompresorů. Za šest týdnů jsme měli prvního platícího klienta.“ Martin dodává: „Vyrobili jsme deset kusů, které jsme ručně kalibrovali po nocích. Díky superpočítačovým výpočtům v Ostravě jsme zkrátili učení modelu na dny. Najednou to začalo dávat smysl.“

Jejich příběh není výjimkou. Propojení brněnských dílen, ostravských datových kapacit a lokálních průmyslových partnerů vytváří nepřekvapivý, ale funkční recept. A zároveň ukazuje deficit: bez mentora a trpělivého kapitálu by to pravděpodobně zabalili.

Proč tohle může být středoevropský trhák

Brno a Ostrava mají několik unikátních výhod, které v kombinaci vytvářejí něco, co okolním státům chybí:

• Blízkost k průmyslu: V okolí je koncentrace výroby, automotive i energetiky. To jsou plátci, kteří nepotřebují „další aplikaci“, ale řešení s jasnou návratností.
• Zralé univerzity: Technické fakulty a výzkumné týmy umí generovat špičkové talenty i průmyslové projekty.
• Superpočítačové a testovací kapacity: Možnost rychlých experimentů a simulací výrazně zkracuje cyklus vývoje.
• Reálné náklady: Nájemné a životní náklady jsou stále nižší než v západních hubech – což prodlužuje runway a snižuje tlak na přepálené valuace.
• Komunitní disciplína: Méně „humbuku“, více práce. Zakladatelé jsou zvyklí být efektivní.

Tyto faktory dohromady nejsou samozřejmost. V regionu střední a východní Evropy je spousta měst s univerzitami, ale chybí jim buď průmyslová základna, nebo výpočetní infrastruktura, nebo napojená komunita s praxí. Kombinace Brno–Ostrava je v tomto ohledu výjimečná.

Jaké obory dávají největší smysl

V hubu se nevyplatí hrát na všech frontách. Smysl mají domény, kde máme strukturu zákazníků, kompetence i infrastrukturu:

1. Průmyslová AI a prediktivní údržba: Od vibrací přes akustiku po termální obraz – tam, kde je kritická provozní spolehlivost.
2. Energetika a efektivita: Řízení spotřeby, skladování energie, predikce zatížení a stabilita sítě.
3. Kyberbezpečnost pro OT/IoT: Ochrana výrobních linek, SCADA systémů a chytrých měst.
4. Zelené materiály a průmyslový hardware: Od senzorů po robotické nástavby a inspekční drony.
5. MedTech s datovým základem: Zdravotnická zařízení a software s důrazem na interoperabilitu a bezpečnost dat.

Společným jmenovatelem je těsné propojení s průmyslem a důraz na měřitelný dopad. To je jazyk, kterému české firmy rozumějí – a za který jsou ochotny platit.

Co udělat během 12–24 měsíců

Pokud chceme, aby rok 2025 nebyl jen hezká prezentace na konferenci, ale zlom, potřebujeme krátký seznam konkrétních kroků:

• Jednoduchý ESOP v češtině: Jasný právní rámec pro zaměstnanecké akcie, aby zakladatelé nemuseli migrovat struktury do zahraničí.
• Rychlá víza pro talenty: Do 30 dní od podání, digitálně, s garancí pro ověřené firmy a akcelerátory.
• Seed fond se soukromým leadershipem: Veřejné peníze pouze jako „matching“, investiční rozhodnutí plně v rukou odborníků s track recordem.
• Propojení univerzit a průmyslu: Standardizované rámcové smlouvy pro spin‑offy, transparentní IP politika a sdílené laboratoře přístupné startupům.
• Jednotná karta zakladatele: Přístup do vybavených dílen, testbedů, cloudových kreditů, právního a účetního poradenství – vše v jednom „balíčku“.
• Doprava a bydlení: Prioritní investice do železnice a dostupného bydlení pro mladé profesionály. Bez toho nám kvalitní lidé prostě odjedou.

Jak přemýšlejí investoři a korporace

Investoři v regionu jsou opatrní. Po letech levných peněz se dívají na cash flow, kapitálovou efektivitu a schopnost dosáhnout na první tržby. To je špatná zpráva pro „powerpointové“ startupy, ale relativně dobrá pro Brno a Ostravu – kde se tradičně staví nejdřív produkt, potom pitch.

Korporace region oťukávají skrze pilotní projekty a venture spolupráce. Chtějí rychlé iterace a jasný business case. Když jim dáte „pozdní demo“ po osmi měsících mlčení, je pozdě. Když ale do dvou týdnů ukážete měřitelnou úsporu energie nebo predikci poruch s >80% přesností na malém vzorku, dveře se otevírají překvapivě rychle.

Nejčastější slepé uličky zakladatelů

• Široký záběr: „Udělejme platformu pro všechno“ zní skvěle, ale trh kupuje konkrétní řešení. Začněte jedním vertikálem a jedním procesem.
• Přeinženýrovaný produkt: Heavy tech je fajn, ale bez nasazení u zákazníka se neučíte. MVP, pilot, rychlá zpětná vazba.
• Špatné nacenění: Příliš nízká cena zabíjí. V průmyslu se očekává ROI, ne almužna – nebojte se hodnotu nacenit.
• Ignorovaná bezpečnost a compliance: V energetice či zdravotnictví je to „deal‑breaker“. Vnímejte normy od prvního dne.
• Nedostatek prodejního talentu: Technologický tým bez člověka na enterprise sales se brzy zasekne. Najděte obchodníka, kterému věří průmysl.

Co můžeme dělat my – čtenáři, firmy a města

Nečekejme pouze na „systém“. Každý může pohnout jehlou: firmy tím, že nabídnou piloty a přístup k reálným datům; univerzity otevřením laboratorních kapacit startupům; města zrychlením povolovacích řízení a smysluplným dotačním rámcem, který podporuje výsledky, ne excelové tabulky. A my všichni tím, že přestaneme omlouvat nekvalitní služby argumentem „vždyť jsme malá země“.

Proč je to důležité zrovna teď

Evropa řeší energetiku, transformaci automotive a tlak na produktivitu. Tohle nejsou abstraktní pojmy – dopadají na naši peněženku i na budoucnost práce našich dětí. Pokud dokážeme propojit brněnské laboratoře, ostravské datové kapacity a české průmyslové firmy, máme šanci posunout se z pozice levného dodavatele na pozici tvůrce technologií. Pokud ne, skončíme jako region, odkud se odváží talenty i daně.

Rychlý tahák pro zakladatele: jak na první zákazníky

1. Najděte páteřní problém: Jasný, drahý, měřitelný. Ve výrobě, energetice nebo logistice se vždy najde.
2. Postavte pilot za 6–8 týdnů: Ne perfektní, ale nasaditelný. Se smlouvou o zpracování dat od prvního dne.
3. Vyčíslit dopad: Úspora energie, snížení prostojů, vyšší průchodnost linky. Grafy, ne dojmy.
4. Udělejte referenci a rozšiřujte modulárně: Po prvním úspěchu přidejte další metriky nebo zařízení. Postupně, ale s důkazem.
5. Financování poskládejte z více zdrojů: Seed, příjmy z pilotů, partnerské granty – ať nejste závislí na jedné kartě.

Brno × Ostrava: zdravá rivalita, která zvedá laťku

Rivalita obou měst může být prospěšná, pokud zůstane věcná. Když Brno přitahuje nové R&D centrum, ať Ostrava zareaguje silným programem pro AI v průmyslu. Když Ostrava odemkne superpočítačové kapacity startupům, ať Brno posílí prototypovací dílny a testbedy. Vítězem se nestane jedno město, ale firmy a lidé, kteří tu zůstanou a budou platit daně.

Shrnutí: blízko velké šance – a zároveň propasti

Brno a Ostrava mají vše, co dobrý technologický hub potřebuje: talent, industriální zázemí, komunitu i infrastrukturu. V cestě stojí staré známé překážky: tenký raný kapitál, legislativní nejistoty, byrokracie a infrastruktura, která nestíhá realitu. Pokud je dokážeme během 12–24 měsíců smysluplně osekat, můžeme se v příštích letech bavit o středoevropském centru startupů, které nevyrábí jen další aplikace, ale řeší skutečné problémy světa výroby, energetiky a zdravotnictví. Pokud to nedáme, zůstaneme zemí, kde se dobré nápady rodí – a dospívají jinde.